Možná za sebou zanecháváte opuštěnou duši
Patříte mezi ty, jenž se objeví, nadělají v srdcích spoušť a pak se (skoro) beze slova vytratí?
Já vím, možná to neděláte úmyslně. Ale než odejdete, alespoň na minutku nebo na pár vteřin se zamyslete, co za sebou necháváte.
Třeba jste tomu člověku ublížili tak, že už bude „poznamenaný“ na celý život.
Možná mu na vás záleželo víc, než si chcete připustit.
A když odcházíte, děláte to pro sebe? Nebo odcházíte proto, že si myslíte, že to tak pro toho člověka bude lepší?
Pokud z druhého důvodu, jak si můžete být tak jistí, že tomu tak doopravdy je?
Někdy odchodem naděláte více škody než když zůstáváte. Protože existují lidé kteří se raději smíří s tím jací jste, hlavně když s nimi zůstanete. Jsou ochotni odpustit vám cokoliv, kromě odchodu.
Proto si raději promyslete důsledky, než se rozhodnete definitivně odejít.
Ztráta bolí. Vás, tak jako ostatní.