Poslední myšlenka

Není nic horšího než když jen minutu za minutou, hodinu za hodinou ležíte pouze s vlastníma myšlenkama, který vám nedovolí spát, ať děláte cokoli.
Můžete prosit, nadávat, počítat ovečky a stejně je vám to k ničemu. Pustíte si hudbu, ale i ta většinou dráždí vaši představivost na nejvyšší míru. Napijete se, dojdete si na záchod, sednete si ke stolu a možná napíšete pár řádků. (Ti nadanější třeba celé dílo.) Někdo možná zapne televizi. Ale znáte to bezcílné přepínání programů? To je přesně váš případ. A vaše myšlenky se stále nezadržitelně hrnou až máte pocit že se zblázníte. Tvoří jeden velký "spletený uzel" a vy si tolik přejete usnout, protože spánek ten uzel dokáže alespoň malinko rozplést...
Ty šťastnější z vás někdy k ránu usnou  velmi špatným spánkem a probudí se malátní s pocitem vyždímané houby…
Ti ostatní probdí celou noc v kruté náruči vzpomínek, bolesti, bezradnosti, lítosti, strachu, bez cíle a bez jakékoli naděje na "rozpletení uzlu". A pak celý další den musí fungovat. Ale pro ně to je jen pokračování předešlého. Pokračování hrůzy a očekávání co přinese další noc...