Robert Fulghum
Přiveďte při západu slunce stovku přemýšlivých mužů a žen někde na venkově na kopec. Lidi nejrůznějších profesí, z mnoha různých zemí a kultur. Požádejte je, aby napsali něco, oč by se chtěli s ostatními v té skupině podělit. Někteří napíšou báseň. Někteří sepíšou fakta. Někdo možná zkomponuje nějakou hudbu. Když to celé skončí a každý má nějaký výsledek, okamžitě nastanou problémy. Ti lidé totiž zřejmě nepoužili stejné písmo a slova téhož jazyka. A i kdyby snad přece, stejně každý hovořil o něčem jiném - třeba o obloze, oblacích a stromech. A i kdyby se přece jen shodli, pak měl každý na mysli jiný strom, jiný mrak a oblohu v jiném světle.
Popereme se snad kvůli tomu? Rozdělíme se na nepřátelské tábory? Kdo řekne, že tenhle pán pravdu má a tahle paní ne? A co uděláme s těmi, kterým se mluvit nechce, ale vyjadřují se tancem nebo zpěvem? Každý by měl respektovat pravdu toho druhého...
/Robert Fulghum - Třetí přání/