Za dveřmi...
Dveře se zavřeli.
Dlouho se na ně dívala jako by tomu nemohla uvěřit, že před pár minutama za sebou pohltili část jejího života. Všechno se najednou, v jediné vteřině, změnilo. Ale stále viděla jeho oči plné bolesti. Nikdy na ně nezapomene.
Pomalými kroky došla ke dveřím a zlehka se jich dotkla konečky prstů. Na tvářích se jí znovu začali oběvovat potůčky slz. Snažila se je setřít hřbetem ruky, ale nepomáhalo to. Otočila se a opřela se zády o dveře. Pomalu se svezla až k zemi, skrčila nohy a rukama objala kolena.
Nikdy před tím se necítila tolik sama. V normálním životě obklopená tolika lidmi a přece sama.
Nevěděla jak dlouho tam sedí. Stále čekala že se najednou pohne klika a on bude stát za dveřmi...
Naděje umírá poslední, ale vzoufalství a krutých bolestech.