Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pár slov o Ru

22. 5. 2007
---------------------------
Tak nějak nejsem autor tohohle... Ale vím že autorka se na mě zlobit nebude když to zveřejním. Je to její názor... A hlavně její bolest...
---------------------------
Když jsem jí potkala, měla svůj vlastní vybájený svět. Svět který pro ni byl vším. A lidé v něm pro ni znamenali víc než si dokázali připustit. Byli pro ní rodina kterou nikdy neměla.
Naše první setkání bylo mírně rozpačité. Nevěděli jsem co jedna od druhé čekat. Jak jsem se postupně poznávali, začala mi dost připomínat mě. Vlastně jsme si byli podobné.
Později začala žít jen pro jediného člověka. Věděla jsem že jí to ublíží, ale nedokázala jsem jí to rozmluvit. Byla jím doslova pohlcená. Troufám si dokonce říct že ho milovala, ale trpěla tím že je tu ještě někdo, kdo je pro něj důležitější. Byla ta druhá jak ona o sobě mluvila...
Když odešel, našla si na čas určitou "náplast" v člověku který byl pro něj ten první. I ten jí opustil. Jen o pár měsíců později... Neříkám že to byla pro ní poslední rána, bylo jich ještě víc...ale i tak to ke všemu přispělo...
Když pak trpěla svou samotou, ani má přítomnost jí nestačila. Bylo to málo…
Nenávidím lidi kteří jí tohle udělali! Donutili jí k tomu. Proč ubližujete andělům?
Nikdo nevěděl jak moc jí bolí že nemůže pomoci těm které má ráda a kteří jsou jí jakkoli blízcí. Nechali jste jí aby tomu věřila! Věřila že ta chyba je v ní… Ale ruku na srdce - bylo to tak?
 
 
Nikdy nezapomenu na její slova:
Pšt...*zašeptá* Andělé přece nepláčou…*řekne rozhodným hlasem. Podívám se na něj uslzenýma očima a řeknu* Andělé pláčou, to jen ti kdo jim slzy způsobili už je nevidí…
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jiný svět

(anya, 2. 7. 2007 12:12)

jiný svět mě teď pohlcuje, navzdory skutečnosti mých iluzí